PŘÍLOHA Louče

1) Válku s Íránem chtělo v USA dohromady asi deset lidí, z nichž tak osm Trumpa šíleně nenávidí. Možná to nejhloupější politické rozhodnutí, jaké jsem kdy viděla, absolutní nesmysl; válka, u níž od začátku nechápu dokonce ani to, co měl být ten ideální scénář, kdyby se tam všechno povedlo. V žádném rozměru to totiž nemohla být „krátká vítězná válka“, i kdyby snad íránský režim padl. Následoval by nepochybně nebezpečný chaos uvnitř stomilionové země a Američané by v něm zabředli tak jako tak. Podpora voličů pro tuto akci pak byla od začátku extrémně nízká a soustředila se výhradně do boomer MAGA (věk 60+, sledující Marka Levina na Fox News, slovo „Írán“ jim zní zlověstně, protože ho hodně slyšeli v mládí). V tom se tato válka liší od Afghánistánu i druhého Iráku, kde byla podpora veřejnosti na začátku vysoká, ale postupně se sesypala.

2) Jestli na nějaký slib v roce 2024 Trump získal ten „měkký obal“ voličů, který rozhoduje volby, tj. v Trumpově případě například Hispánce a šířeji barevné muže, bílou mládež, nezávislé, nevoliče i antisystémové lidi, vlažné voliče střídající strany atd., tak to byl slib žádných dalších válek + zatočit s rostoucími životními náklady.

3) Místo toho dostali válku tak riskantní, že ji navzdory nátlaku tehdy ještě velmi silné neokonské kliky odmítl vést dokonce i George Bush mladší (což je mimochodem také důkaz, že prezident to zvládne, když chce, a to opravdu Bush byl těmito lidmi ze všech obklopený a tvořili páteř jeho administrativy, zatímco Trump absolutně ne), a nárůst cen všeho, zejména pak benzínu. A vy nepotřebujete ani tak to, aby k vám voliči soupeře masově přeběhli, ono úplně stačí, když zůstanou znechucení doma.

4) Trump jako kdyby zároveň ztratil základní instinkt populisty (to slovo nemyslím vůbec špatně, řada vítězných demokratických kandidátů se dnes za populisty otevřeně označuje), který káže, že máte za všech okolností dávat lidem za pravdu a projevovat jim empatii. Místo toho se uchyloval k jakési kombinaci „ale zlaté časy už jsou, jen vy to nevidíte, blbečci“ a otevřenému výsměchu voličům („miluju vysoké ceny benzínu“).

5) Nepřeceňovala bych, že voliči odmítli Trumpův styl vládnutí nebo nějaké politické názory, to by ho nezvolili znovu po 6. lednu 2021 a s jasným programem. Podle mě odmítli (hlavně ekonomické) výsledky jeho vládnutí, a nikdo se jim nemůže divit.

6) Zároveň v politice platí, že můžete krást nebo aspoň přikrádat, pokud se většině ekonomicky daří. Dokud ten příliv zvedá všechny lodě, tak si veřejnost tolik nevšimá, že oni mají člun a vy jachtu. Něco podobného se stalo Viktorovi Orbánovi v Maďarsku; oni všichni věděli, že se v „systému národní spolupráce“ docela masivně krade, ale asi do roku 2020 rostla životní úroveň všech, tak to neřešili. Tady však Trumpova korupce, insider trading a kryptopodvody ostře kontrastovaly právě s tím, co každý Američan viděl denně na benzínkách a investičních účtech. Dokonce i já a můj manžel jsme v důsledku Trumpovy politiky přišli o slušný balík peněz, a to žijeme v Česku. Utěšovat se můžeme pohledem na státy Perského zálivu, jimž Trump zničil rovnou celý ekonomický model. Ale Donald a nejbližší okolí si velice hlasitě chrochtalo.

7) Trump také válkou s Íránem ztratil to, co mu léta dělalo ten velmi přitažlivý antiestablishmentový odlesk – dokonce i když byl prezidentem, lidé mu odpouštěli, když něco neplnil, protože „bojuje s deepstatem, který ho bojkotuje“. V USA není nic víc establishmentového než válka na Blízkém východě a tady bylo všem zjevné, že ho do toho nikdo nedonutil, dokonce i to více neokoní křídlo jeho administrativy (šéf CIA John Ratcliffe, ministr zahraničí Marco Rubio) ho od toho zrazovalo. Bylo to čistě jeho rozhodnutí, motivované hloupostí a hypertrofovaným sebevědomím po Venezuele.

Izolacionismus zůstává v USA populární, jen ho Trump už nemůže věrohodně reprezentovat. Šanci v tom dostává levicové křídlo demokratů. Demokraté se v této kampani chovali disciplinovaně, soustředili se výhradně na kritiku ekonomiky a války. Úzkostlivě se vyhýbali tématům souvisejícím s woke kulturními tématy. A když byli někde konfrontováni se svými nedávnými názory, třeba na zrušení policie a věznic, začali se jako Alexandria Ocasio-Cortezová smát smíchem šílence a říkat, že „Woke číslo 1 bylo šílené“. Což je z řady důvodů docela děsivé, zejména pak ona číslovka.

8) Pořád platí, že prohra v midterms je normální. Od roku 1946 strana prezidenta ztratila křesla ve Sněmovně v 18 z 20 midterms (průměr cca −26). Největší ztráty: Obama 2010 (−63), Clinton 1994 (−54), Truman 1946 (−56), Trump 2018 (−41). Nynější ztráta ve Sněmovně je kolem průměru nebo mírně nad ním. Výjimečná je kombinace se Senátem a to, že demokraté berou křesla i v deep-red státech (Texas, Kansas, Jižní Karolína). Trump se navíc s neúspěchy republikánů tradičně vypořádává tak, že řekne, že si za to můžou sami, protože jsou všichni pitomci a on nebyl na lístku. Takže bych asi nějakou sebereflexi neočekávala, byť už samotné přijetí výsledků je tu pozitivum. Zároveň nepřeceňujme vliv Kongresu, který asi nejlépe ohodnotil jeden levicový komentátor právě po začátku íránské války: „Ještěže se toho nedožil Kongres!“

9) Prohra v midterms často neznamená to, že by se prezident přestal zajímat o zahraniční politiku, ale naopak. Bush i Obama brali porážku v polovině volebního období jako odbrzdění a po volbách se věnovali hlavně zahraniční politice. Dokonce v případě Bushe, kterému válka v Iráku v midterms uškodila, tak po volbách se začal ještě víc soustředit a investovat do války v Iráku. Už mu to bylo tak nějak jedno. A to Bush byl oproti Trumpovi samozřejmě ještě etalon zodpovědnosti – přece jen myslel na to, jak ovlivní preference strany, jaký vliv to bude mít na šance jeho nástupců atd. Není proto zcela jednoznačné, jaký vliv budou mít volby na „Trumpa v cizině“.

10) Trumpa republikánská strana bez Trumpa a budoucnost bez Trumpa nikdy nezajímaly, v tom byl transparentní, a možná se bude i škodolibě radovat, když to po něm každý republikán prohraje („nemají mě, nemají nic“). Což může mít dva důsledky. Jeden je totálně odbržděný Trump, tedy nic hezkého, ale také sebezáchovné instinkty u republikánů. Teď už jim opravdu nemá moc co přinést, takže minimálně snad skončí to mentální otroctví, které je nutilo roztleskávat každý jeho momentální pohyb mysli.

Bonusový bod: Ani porážka v midterms nás snad neoloupí o nepřetržitou produkci AI generovaného bizáru, kterou lze sledovat na Truth Social. Těsně před volbami se například Donald zabýval tím, jak moc se vizuálně podobá Elvisovi Presleymu.

Ano, radši bychom levnější hypotéku a dražší bitcoin, ale člověk musí brát, co je.

Louč