PŘÍLOHA Louče
Ukrajině chybí vojáci, ne výzbroj
Rozhovor s vojenským analytikem Konradem Muzykou o válce na Ukrajině
Na Ukrajině je asi 650 tisíc ruských vojáků, od ledna jich přibylo 40 tisíc. Rusové jsou schopni rychle doplňovat ztráty. Pokud jde o ukrajinské vojáky, největším problémem je, že prostě... nejsou, říká Konrad Muzyka, vojenský analytik z Rochan Consulting.
Maciej Miłosz
Před námi je summit – setkání prezidentů Trumpa a Putina. Co očekáváte v souvislosti s Ukrajinou?
Nemám nijak zvlášť optimistická očekávání. Zdá se, že Rusko stále udržuje vůči Ukrajině maximalistické cíle, které předpokládají její úplné podrobení. V současné fázi války je Moskva ve výhodnější pozici, takže Putin bude vyjednávat z pozice síly. Úniky informací o údajném předání zbývající části Doněcké oblasti Ukrajinou již byly Kyjevem vyvráceny. Existuje tedy riziko, že po summitu se Ukrajina ocitne na kolizním kurzu s USA. Nicméně samotný proces vyjednávání – pokud vůbec začne a bude zahrnovat účast Ukrajiny – bude pravděpodobně trvat měsíce.
Nedávno jste se vrátil z další návštěvy Ukrajiny. Jaká je současná situace na frontě?
Rusové si nadále udržují strategickou iniciativu po celé délce fronty. S výjimkou velmi lokálních protiútoků jsou Ukrajinci na ústupu. Vojska Ruské federace velmi silně tlačí na několika osách, zejména v oblasti Časiv Jaru, Torećka, Pokrowska, Velyké Novosilky a nedávno v Záporoží, tedy na hlubokém jihu.
Znepokojující je, že ruské územní zisky, zejména v červenci, byly poměrně významné a větší než v předchozích měsících. Rusové postoupili na několika osách o 10–12 km. To jsme dosud neviděli. Pokud dříve došlo k nějakým územním ziskům, byly soustředěny kolem jedné oblasti. Nyní máme několik oblastí, kde fronta začíná prosakovat.
V posledních týdnech se hodně mluvilo o plánované ruské letní ofenzivě. Je to právě to, s čím se nyní potýkáme?
Již před několika měsíci jsme očekávali, že Rusové budou postupně zvyšovat počet pozemních útoků pomocí dronů, leteckých bomb a dalších prostředků. Počet používaných obrněných vozidel bude přitom do značné míry omezen. A skutečně, od března Rusové stále více zrychlují tempo. Nyní vidíme výsledek: při nedostatku živých sil na ukrajinské straně dochází k čím dál rychlejšímu získávání území Ruskem. Mezi mými zdroji se objevují hlasy o plánované velké ofenzivě Ruska, ale jsou v jasné menšině. Většina lidí však tvrdí, že to, co Rusové nyní používají, je vše, co mají.
Co lze očekávat v nejbližších týdnech?
Předpokládám, že Rusové budou i nadále pomalu vysávat Ukrajince, aby otevřeli frontu a ještě více urychlili postup na západ a sever směrem ke Kramatorsku a Slovjansku. Prozatím je naším hlavním scénářem, že se to, co nyní dělají ruské jednotky, nezmění.
Samozřejmě, pokud se objeví konkrétnější údaje o větším přesunu sil, budeme naše scénáře průběžně aktualizovat. Situace je dynamická.
Kolik Rusů tam nyní je?
Okolo 650 tisíc, od ledna jich přibylo asi 40 tisíc. Rusové jsou schopni velmi rychle nahradit ztráty. Stažení roty nebo praporu, který utrpěl ztráty v řádu desítek procent, a obnovení jeho stavů trvá maximálně dva týdny.
Takže není vidět, že by se tato lidská řeka Rusů měla nějak zastavit?
Rozhodně ne. Odborníci na Ukrajině odhadují, že Rusové budou schopni udržet dosavadní tempo náboru přinejmenším do konce tohoto roku. Existují i odhady, že s tím nebudou mít problémy přinejmenším do poloviny roku 2026. Bude to záležet na tom, jak se bude vyvíjet ruská ekonomika. Tempo vytváření nových jednotek a obnovy těch stávajících bude udržováno, i když ztráty na frontě mohou být velmi vysoké.
Jak funguje jejich mechanismus náboru?
Jedna část se opírá spíše o dobrovolníky, tedy osoby, které chtějí získat velmi vysoký bonus za vstup do armády. Tento bonus dostanou, absolvují výcvik, který trvá několik dní až několik týdnů, a poté je taková osoba přidělena ke konkrétní jednotce. Nevíme, zda v jednotce absolvuje další výcvik – tak je tomu na ukrajinské straně. Obecně platí, že Rusové, kteří se přihlásí do armády, se nejpozději do několika týdnů dostanou na frontu.
Ukrajinští vojáci nám vyprávěli, že někdy taková osoba zahyne na frontě již několik dní po podpisu smlouvy s Ministerstvem obrany Ruské federace. Krátký výcvik rozhodně neumožňuje připravit se na to, co se bude dít na frontě na Ukrajině. Druhým proudem, o kterém toho moc nevíme, ale který určitě existuje, jsou mladí Rusové, kteří jsou v Rusku předmětem branné povinnosti a kteří jsou bitím a různými druhy mučení nuceni podepsat smlouvu.
A jaké jsou hlavní problémy na straně Ukrajinců?
Začnu tím, co se v posledních měsících změnilo k lepšímu. Jedná se o výcvik. Ukrajinští vojáci skutečně procházejí 30denním, někdy šestitýdenním výcvikem a navíc absolvují tzv. asimilační výcvik v jednotkách, který je má připravit na to, co je čeká.
Pokud jde o ukrajinské vojáky, největším problémem je, že prostě... nejsou. To souvisí s tím, že rozsah dezercí a opouštění jednotek bez svolení je velmi velký. To vytváří nebezpečnou situaci: pokud vezmeme v úvahu ztráty vojáků na frontové linii a dezertování a opouštění jednotek bez svolení, počet vojáků na ukrajinské straně se měsíc od měsíce snižuje. Ačkoli Ukrajinci oficiálně mobilizují 20–30 tisíc lidí měsíčně, velká část z nich se na frontu nedostane.
Jedná se o velmi velký strukturální problém, který zůstává již delší dobu nevyřešený a nic nenasvědčuje tomu, že by se to brzy změnilo. Dalšími problémy jsou kvalita velení, osobní výstroj, kterou tito vojáci dostávají, charakteristika ukrajinských vrchních velitelů, ale také fáze války.
V jakém smyslu?
Úplně jinak se přistupuje k armádě, když ta vyhrává a existuje velká šance nebo alespoň naděje, že válka brzy skončí, než k armádě, jejíž morálka je na dně a která každý den nebo týden ustupuje pod tlakem ruských vojsk. To se dá pravděpodobně přenést i na druhou stranu. Rusové jsou více ochotni narukovat do armády, protože očekávají, že tato válka nakonec skončí, protože ruská armáda vyhrává.
To je samozřejmě do jisté míry přehnané, protože Rusové si ve skutečnosti neuvědomují, v jaké fázi se tato válka nachází. Ale celková nálada ruského národa a prezentace situace ruským ministerstvem obrany je taková, že tato válka už nebude trvat dlouho.
Rusko nemá nedostatek lidí, což je v ukrajinské armádě palčivý problém. Co dalšího je vidět na frontě?
Velkou změnou, kterou jsme v posledních několika měsících zaznamenali, je výskyt dronových týmů na frontě, které patří ruské k dronové jednotce Rubikon. Jedná se o Ruské centrum pokročilých bezpilotních systémů. Zabývá se výcvikem operátorů dronů, testováním nových technologií a jejich zaváděním na frontě. Jejich činnost je velmi koordinovaná a metodická a jejich výskyt v určité části fronty předznamenává nárůst intenzity bezpilotních útoků a systematické oslabování ukrajinských pozic.
Celá ukrajinská obrana se v uplynulém roce opírala o drony. Když nebyla k dispozici dělostřelecká munice, Ukrajinci používali drony. Když neměli lidi, používali drony, aby zaplnili mezery. Nyní byla tato ukrajinská převaha, nejen co se týče kvality, ale i výcviku pilotů dronů, vyrovnána a jsou situace, kdy Rusové získávají lokální převahu v používání dronů. Navíc je používají v takovém množství, že to má vliv na ukrajinské kombinované operace.
Co to znamená?
V průběhu posledního roku Ukrajinci bránili své pozice pomocí dronů, dělostřelectva a pěchoty. V současné době je však ruských dronů tolik, že ukrajinské jednotky často upouštějí od použití dělostřelectva, protože v oblasti jeho rozmístění neustále krouží bezpilotní stroje. Na úsecích frontu, kde dělostřelectvo přesto zahájí palbu, následuje během jedné až dvou minut odpověď v podobě ruského protidělostřeleckého palby a během dalších několika minut se v oblasti objeví roje FPV dronů, které zaměřují a ničí zjištěná děla.
Kromě toho Rusové provádějí mimořádně účinné protidronové operace, při nichž se soustředí na boj proti ukrajinským průzkumným i útočným dronům. Vzhledem k tomu, že většina ukrajinské logistiky je v současné době založena na bezpilotních letounech, představuje jejich systematické ničení vážný problém. Na úrovni praporu se 70–80 % logistického úsilí věnuje zásobování dronových podjednotek a pouze 20–30 % podpoře pěchoty. Udržování dronových kapacit má pro Ukrajince vyšší prioritu než zabezpečení činnosti liniových jednotek.
Znamená to, že dělostřelectvo, tanky nebo obrněná vozidla na bojišti ztrácejí na významu?
Tzv. dronová válka je výsledkem toho, že žádná ze stran nebyla schopna dosáhnout průlomu v rané fázi války. Došlo k zastavení významných ofenzivních akcí, především díky rychlému nasazení bezpilotních průzkumných prostředků a jejich využití k účinné palbě z dělostřelectva. Později přišly drony FPV. To vedlo k situaci, kdy je jakýkoli obrněný útok rychle zničen. Rusové však budou i nadále rozšiřovat své obrněné síly. V současné době vyrábějí 250–300 tanků T-90M ročně a tato produkce bude pravděpodobně každým rokem růst.
Jak je to s dodávkami vybavení pro Ukrajince?
Obrněná technika se stále používá, ale jak na ukrajinské, tak na ruské straně panuje přesvědčení, že její použití je v současné době zbytečné, protože tato vozidla se rychle stávají snadným terčem a jsou zničena. V případě dělostřelectva nejsou v současné době zaznamenány žádné signály o drastickém nedostatku munice, který by významně omezoval schopnost vést palbu.
Přestože drony fungují velmi dobře a Ukrajina má v této oblasti rozsáhlé kapacity, ukrajinští velitelé tvrdí, že nikdy nenahradí dělostřelectvo, které bude i nadále klíčové.
Na ukrajinské straně, navzdory neustálému nárůstu výroby na několik milionů dronů ročně, zůstává problémem jejich kvalita. Existují významné rozdíly mezi zařízením dodávaným státním a soukromým průmyslem – v prvním případě trvá certifikační proces na ministerstvu obrany několik měsíců, zatímco soukromí výrobci reagují na potřebu úprav mnohem rychleji. V případě soukromých firem často stačí jeden telefonát s informací o změnách v ruských prostředcích radioelektronického boje nebo o nutnosti zvýšit výkon vysílače či rychlost dronu, aby byly příslušné úpravy provedeny během několika dní.
Jakým způsobem zavádí tyto změny státní zbrojní průmysl na Ukrajině?
Trvá to několik měsíců a v okamžiku, kdy jsou změny zavedeny, jsou již v podstatě zastaralé. Výsledkem je, že jednotky dostávají drony, které musí před jejich použitím samy upravit.
A jak vypadá ukrajinský průmysl z hlediska spolupráce se západním zbrojním průmyslem? Bylo mnoho různých zpráv, že Ukrajina zahajuje koprodukci s různými firmami.
To však zůstává převážně v rovině mediálních prohlášení. Pokud Ukrajina nezíská významné prostředky v podobě dotací na nákup západního vybavení, a to ani v továrnách, které jsou údajně stavěny na Ukrajině, nebude toto vybavení nakupovat. Mluvili jsme se zástupkyní jednoho z ministerstev odpovědného za mezinárodní spolupráci. Řekla, že pokud budou mít Ukrajinci na výběr, např. nákup jednoho vozidla Lynx za 10 milionů eur a za stejnou cenu tří nebo čtyř vozidel BTR-4, která vyrábějí Ukrajinci, vyberou si ta ukrajinská. To, že západní vozidla budou o 20–30 % lepší, z jejich pohledu nehraje významnou roli.
Vážným problémem na ukrajinské straně je nedostatek prostředků na další rozvoj zbrojních podniků vyrábějících mimo jiné řízené střely, balistické rakety a drony. Kyjev by si přál, aby se tato výroba uskutečňovala v evropských zemích formou společných podniků, do nichž by Ukrajina vnesla know-how a západní partneři kapitál. V případě raket se objevily koncepce polsko-ukrajinské spolupráce, ale polská strana neprojevila zájem.
Jsou tedy zvěsti, že ukrajinský zbrojní průmysl brzy ovládne celou Evropu, přehnané?
Podle mého názoru ano. Pokud budou západní země chtít investovat do dronových řešení, Ukrajinci samozřejmě mohou nabídnout mnoho, pokud jde o know-how, odborné znalosti a zkušenosti získané při kontaktu s ozbrojenými silami Ruské federace.
Mám však pocit, že mnoho západních podniků a zemí chce testovat svá řešení na Ukrajině, ale nutně nemají zájem o získávání ukrajinských zkušeností nebo o Ukrajince jako obchodní partnery. Přijedeme, otestujeme nebo vám dokonce něco dáme, ale ve skutečnosti od vás nic víc nechceme. Ať už nám můžete nabídnout cokoli, my řekneme: ne.
Nechme průmysl stranou. Kde bude tato válka za půl roku?
To je samozřejmě velmi těžké předpovědět. Náš základní scénář předpokládá, že dosavadní charakter operací bude pokračovat, ale pozorujeme, že fronta začíná postupně „prosakovat“. Rusové uvalili na Ukrajinu válku na zničení a Kyjev se rozhodl přijmout výzvu, což v určitém okamžiku může vést k prudkému zrychlení událostí. Možná právě vstupujeme do první fáze. Otázkou zůstává, zda dojde k prolomení obrany, nebo se Ukrajinci rozhodnou nasadit další strategické rezervy a specializované dronové podjednotky, aby zastavili ruskou invazi bezpilotních letounů. Zdá se, že ukrajinské velení bezpilotních systémů pečlivě analyzuje akce Rusů a v nejbližších týdnech a měsících bude jeho prioritou ničení jednotek Rubikonu a dalších ruských dronových formací.
Pokud se jim to podaří, můžeme předpokládat, že ruský postup bude možná o něco pomalejší? Protože chápu, že šance na nějakou spektakulární ukrajinskou protiofenzívu neexistuje?
Pokud jde o provedení strategické operace, jejímž cílem by bylo zvrátit tento negativní trend, ve kterém se Ukrajinci nacházejí již dva roky, zatím není šance. Ukrajinci mají příliš málo vojáků. Vzhledem k povaze a osobnosti generála Syrského by mě však vůbec nepřekvapilo, kdyby došlo k pokusům o omezené útočné operace.
Mohla by zde něco změnit větší pomoc Západu?
Podle mého názoru ne. Základní problémy, s nimiž se Ukrajinci potýkají, jsou problémy ukrajinské. Týká se to mimo jiné kvality velení, počtu vojáků na frontové linii, metodiky použití sil, jak živých, tak dronů, atd. Seznam by mohl být dlouhý. Dodání dalších stovek raket ATACMS Ukrajincům charakter této války nezmění. K osvobození nějaké lokality je nakonec potřeba pěchota podporovaná drony a dělostřelectvem. Ukrajinci však mají stále méně pěchoty a jejich dělostřelectvo je účinně ničeno – západní vybavení není všelékem na všechny problémy Ukrajiny. Nejdůležitější problémy, kterým Ukrajina čelí, musí řešit vláda v Kyjevě, nikoli západní státy.
Na závěr bych se chtěl zeptat, jaké jsou tři hlavní závěry z této války pro nás, pro naši armádu?
Absolutní prioritou musí být budování průzkumu a situačního povědomí na všech úrovních: strategické, operační a taktické. Počínaje budováním strategického povědomí o tom, jaké jsou záměry Moskvy, kam přesouvá své síly, co plánuje atd., a konče na úrovni čety, která musí vědět, kdo je proti ní, jaké má vybavení a kam směřuje.
Druhý závěr?
Za průzkumem musí následovat úderné prostředky, a to od taktické až po strategickou úroveň. Od protitankových granátometů po balistické a manévrovatelné rakety. Třetí závěr se týká čistě organizační úrovně – schopnosti přizpůsobit se a rychle obnovit potenciál. Pokud něco nefunguje, musíme si to uvědomit a velmi rychle to změnit. Pokud iniciativy, které podnikáme, nefungují nebo je poměr nákladů a výnosů nepřiměřený, musíme se rychle přizpůsobit. A s tím má naše armáda určitě problém.
Jestliže Rusko rozpoutá válku proti pobaltské státům nebo Polsku, musíme zaujmout jiný přístup než Ukrajina, abychom neopakovali její chyby. Naším cílem by mělo být provádění asymetrických akcí, které zasáhnou ruskou schopnost vést dlouhodobý konflikt. Kromě klasických útoků dronů a raket na vojenské a průmyslové cíle by bylo klíčové paralyzovat kritickou infrastrukturu – zejména ropný a plynárenský sektor, železniční dopravu a přístavy využívané pro vojenské účely. Důležitým prvkem by byly také kybernetické operace zaměřené na energetické, logistické a finanční systémy Ruska, jakož i informační akce destabilizující vnitřní situaci. Rozsah těchto akcí by musel být mnohem větší než v případě Ukrajiny, aby se rychle omezily ruské možnosti vést válku.
Konrad Muzyka - ředitel společnosti Rochan Consulting se sídlem v Gdaňsku, která se specializuje na vojenskou analýzu především Ruska, Běloruska a Ukrajiny.