PŘÍLOHA Louče
The dangerous fantasy of a win-win with Putin
Washington Post - 11. září 2026
Vyjednavači prezidenta Donalda Trumpa, Steve Witkoff a Jared Kushner, se zdáli být při posledním tête-à-tête s ruským prezidentem Vladimirem Putinem upřímně ohromeni. Witkoff se rozplýval nad tím, že tato setkání patří k „vrcholům“ jeho životních zážitků. Oba muži hovoří o Rusku jako o potenciálním partnerovi a přistupují k této zemi jako byznysmeni, kteří podobně jako Trump usilují s Putinem o řešení, jež by bylo výhodné pro obě strany.
Proto je tedy dobré připomenout si lekci o Putinovi, kterou si odnesl jiný podnikatel, pozdější vládní úředník Hank Paulson, bývalý generální ředitel Goldman Sachs. Jako ministr financí navštívil Paulson Peking kvůli olympiádě v srpnu 2008, právě když globální finanční krize nabírala na síle a trhy se stále více obávaly o osud Fannie Mae a Freddie Mac, dvou obřích institucí, které garantují většinu hypoték ve Spojených státech.
V Pekingu Paulson se dozvěděl zprávu, která, jak řekl, „mu vyrazila dech“. Ruští představitelé se obrátili na Čínu a navrhli, aby se obě země společně zbavily velkého množství cenných papírů Fannie a Freddie. Cílem bylo zesílit tlak na již tak potácející se americkou ekonomiku a nakonec ji dostat do úzkých. Čína to odmítla.
(Fannie Mae a Freddie Mac jsou přezdívky státem podporovaných institucí Federal National Mortgage Association a Federal Home Loan Mortgage Corporation, které se v roce 2008 dostaly do problémů s hypotéčními úvěry a stát je musel sanovat - pozn.mš)
Přemýšlejme, o čem to vypovídá. V okamžiku, kdy se americký finanční systém blížil k nejhorší krizi od Velké hospodářské krize, hledal Putin způsoby, jak zasáhnout Ameriku, když byla na dně – přestože hlubší americký krach by nevyhnutelně poškodil zbytek světa, včetně Ruska. Zdálo se, že Putin je ochoten riskovat i svoji prohru, pokud Spojené státy také prohrají.
To je naprostý opak toho, jak uvažuje obchodník. Putin však nikdy netvrdil, že je podnikatel hledající obchody. Je to ruský nacionalista, který se snaží obnovit moc a území ztracené rozpadem ruské a sovětské říše, přestože jeho země je na světové scéně hospodářsky, demograficky a politicky na ústupu.
Člověk si klade otázku, co by se mělo stát, aby si administrativa uvědomila, že Putin celá dlouhá léta prováděl zahraniční politiku zaměřenou na oslabení Ameriky a jejího vlivu. Vezměme si Trumpovu válku s Íránem. Která velmoc byla největším vojenským spojencem Íránu? Rusko dodalo Teheránu moderní letadla, tanky a spoustu dalších zbraní. Sdílí zpravodajské informace a posílá americké zbraně nalezené na ukrajinském bojišti do Íránu, aby je Teherán mohl prozkoumat a použít proti Spojeným státům. List Financial Times nedávno odhalil, že Rusko tajně pomáhá Íránu vyvíjet nadzvukové střely s plochou dráhou letu s raketovým pohonem schopné ohrozit americké letadlové lodě. To nejsou zbraně pro nějakou abstraktní geopolitickou hru. Jsou navrženy tak, aby porazily americkou obranu a zabily americké vojáky.
Trump má vizi západní hemisféry, na které jsou USA vládnoucí mocností. Která velmoc dlouhá léta proti této vizi působila? V letech 2001 až 2018 zajišťovalo Rusko více než 70 procent venezuelského dovozu zbraní. Nyní má Trumpova administrativa oči upřené na Kubu a Nikaraguu. Kubánský vojenský inventář je především ruský, stejně jako nikaragujský.
Tento vzorec se rozšiřuje i na Afriku, kde Moskva použila zbraně, peníze, politickou podporu a žoldáky k rozšíření svého vlivu a vytlačení Západu. Wagnerova skupina začala jako nástroj operující po boku ruské státní moci a stala se nástrojem ambicí Moskvy od Libye po Sahel. Rusko také prohloubilo vojenské partnerství se Severní Koreou a s Čínou, dalšími dvěma jadernými mocnostmi, které považují USA za svého hlavního strategického protivníka.
Přístup Trumpovy administrativy k ukončení rusko-ukrajinské války spočíval v podstatě v tom, že se v konfliktu postavila na stranu Moskvy. Trump nepravdivě prohlásil, že válku začala Ukrajina a nazval prezidenta Volodymyra Zelenského diktátorem. Jeho administrativa už předem uznala několik ruských postojů: že Ukrajina nevstoupí do NATO, že velká část území, které Rusko obsadilo, se nevrátí a že velikost ukrajinské armády je třeba omezit.
Americká vojenská pomoc se ztenčila, zatímco USA na určitou dobu pozastavily sdílení důležitých zpravodajských informací. Ukrajinští generálové a vojáci, s nimiž jsem hovořil během své návštěvy Kyjeva, označili ztrátu americké podpory za největší strategickou ránu, kterou jejich země utrpěla od ruské invaze. Ukrajina a její evropští partneři našli způsoby, jak odolat ruským útokům a reagovat na ně. Obávají se, že americké odstoupení bude trvalejší škodou.
Není nic špatného na snaze usilovat o dohodu s Putinem, ani na úsilí dosáhnout dohody, v níž by všechny strany něco získaly. Diplomacie však začíná pochopením osoby na druhé straně stolu. Witkoff a Kushner v Putinovi vidí obchodníka, který hledá oboustranně výhodné win-win řešení. Putinova minulost však naznačuje, že je něčím úplně jiným: je člověkem, který je opakovaně ochoten uvalit na Rusko náklady, destabilizovat jiné země a riskovat ztráty, pokud to oslabí USA.
Hank Paulson se tuhle lekci naučil v Pekingu před 18 lety. Bylo by užitečné, kdyby současní američtí podnikatelé-diplomaté se z ní v Moskvě poučili.