Čtenářský deníček - příloha Louče             duben 2021             archiv
aneb Vše co mne v tom měsíci zaujalo a stojí za přečtení .... i když je to TL;NR

Název: Martin Jaroš o Petru Kellnerovi
Autor: Martin Jaroš
Zdroj: Facebook 30. 7. 2019

O byznysových věcech tu mluvit nebudu, nebylo by to fér. Musím jen říct, že pan Kellner svoji roli hrál skvěle. Říkal, že on už pro PPF dělá jen velkou strategii a pak lidské zdroje - tedy nábor zaměstnanců. A bylo znát, že to umí. Každá jeho věta byla perfektně cílená a rozezněla ty správné struny. Zase musím říct, že nic tak profesionálního jsem ještě v českém prostředí nezažil. Jeden příklad za všechny: říkal mi, že na jednu věc se můžu spolehnout - přišel bych do největší firmy na světě, ve které je výhoda být Čechem. Možná vám to nepřijde jako něco extra, ale je to naprosto geniálně řečeno pro člověka, který pracuje v Zálivu - protože tady máme my cizinci nad sebou samozřejmě pořád skleněný strop a vždycky budeme dvojky. Kdežto s panem Kellnerem bych mohl být v globální firmě, kde jsou to Češi, kdo dělá pány. To leckoho láká víc než peníze, a on to evidentně chápal.
(...)
Měl rozhled a o všech těchto tématech dokázal zasvěceně a zajímavě mluvit. Nedokážu si představit, že bych takovou konverzaci mohl déle než minutu udržovat třeba s p. Babišem - to je prostě jednoúčelový stroj a tyhle věci nejsou součástí jeho světa. Když mám ty dva miliardáře srovnat, tak Babiš je zemědělský traktor z osmdesátých let, hrubý, hlučný, neotesaný, přejede všechno a bolí to. Vedle toho je Kellner jako Mercedes S - kultivovaný, sofistikovaný a odhlučněný, ale musíte si sakra dávat pozor na rychlost, protože velmi brzo pojedete mnohem rychleji, než se vám zdá a než by bylo rozumné.


Název: Petr Kellner: Ten, který pochopil princip hranic a mostů
Autor: Ivo Lukačovič
Zdroj: Seznam zprávy 30. 3. 2021

Byl něco jako Karel Gott, vyčnívající v českém (show)byznysu.
(...)
A když už mu to jednou v hlavě secvaklo a uvědomil si, že by z toho mohlo pro PPF něco být, začal se hnát za myšlenkou jako lovec za kořistí. S bílými sluchátky Apple (nosil po kapsách dvoje pro případ, kdy se jedny vybijí) v uších začal volat na všechny strany. Zjišťovat informace, domlouvat schůzky, tahat za nitky. To nastaly dny, kdy měl naplánované schůzky od rána do večera, na stole před sebou iPad a plato prášků, protože ho ze stresu trápil opar.
(...)
Protože jsem mu nic nedlužil a nic jsem po něm nechtěl, byl jsem jedním z mála lidí, kteří si z něho dělali i legraci: „Nejdřív prodáte eBanku a pak založíte Air Bank. Nejdřív tu Novu prodáte Lauderovi a pak ji zase kupujete zpět (několik smajlíků). Ha ha ha.“ Smajlíky byly namístě, protože nákup CME byl jedním z těch obchodů, kde se cenu snížit nepodařilo. „Oni vědí, že to prodávat nemusí,“ komentoval to Petr.
(...)
Když jsme se po revoluci stali součástí Západu, EU a NATO, mnoho velmi inteligentních a vlivných Čechů začalo chybně vnímat Českou republiku jako zemi na hranici. Na jakési pomyslné čáře, kde končí svobodný svět.
Jenže Petr naopak viděl, že Čechy jsou hned u mostu, dokonce přímo na něm. Když už jsme se museli učit rusky, tak mluvíme příbuzným jazykem. Na Rusy sice historicky koukáme jako na nevycválané okupanty, ale dokážeme je zároveň i brát jako podobné „lidi z Východu“. A protože do Moskvy je to jen trochu dál než do Londýna, kde je hromada lidí ochotných půjčit na rozjezd ruského Home Creditu, příběh podnikatelského úspěchu může začít.


Název: Petr Kellner se snažil být ten nejlepší z nejhorších
Autor: Pavel Šplíchal (rozhovor s Vojtěchem Boháčem, který pracuje na knize o podnikání Petra Kellnera)
Zdroj: A2larm.cz 2. 4. 2021

Kellner se v Rusku poprvé objevil někdy v roce 1992. Stejně jako ostatní tam viděl především příležitost pro vývoz, ale myslel už o trošku dál. V Rusku tou dobou začínala kupónová privatizace, se kterou už měl z Česka zkušenosti, a ty se rozhodl zužitkovat. Celé jaro 1993 strávil v Rusku a naplánoval tam založení privatizačního fondu. Vznikl tak známý Fond Petra Velikého.
(...)
Tehdejší Kellnerův spolupracovník Petr Chajda mi vykládal, že si ke jménu dokonce přidal otčestvo, tedy prostřední jméno po otci, které se v Rusku stále hodně používá a při formálních jednáních se lidé oslovují jménem a otčestvem spíše než jménem a příjmením. Navíc parta kolem Kellnera uměla perfektně rusky – Petr Chajda vyrůstal na Kubě, kam chodil do ruské školy. Výborně rusky mluvili také Ledecký a Kellner. Rusům říkali: „My jsme jedni z vás a skvěle se s vámi domluvíme.“ Rusové v té době neuměli moc anglicky a tato parta měla velkou výhodu.
(...)
Znát logistiku privatizace se určitě vyplatilo. Ve výsledku Fond Petra Velikého získal asi sto tisíc lidí. I když nakonec nepatřil k těm největším, získal Kellner podíly v Gazpromu a ovládl část ruských cementáren nebo měl slušný podíl v telekomunikacích. Vytvořil si zajímavé portfolio. Podle mě vydělal stonásobek, možná víc.
(...)
Rozhodli se, že půjdou do České pojišťovny. Podle některých zdrojů na to opravdu použili peníze z Ruska.
(...)
Když Home Credit založili, byla to společnost na hraně lichvářství, ale je důležité si uvědomit, že v rámci tehdejšího prostředí byli oni ještě ti hodní. Tehdy byla běžná normální lichva a dohnat při vymáhání dluhů lidi k sebevraždě nebylo zase takovou výjimkou.
(...)
Kellner neopouštěl lidi. Plánoval dlouhodobě. Bavil jsem se s Vinklerem, který s ním byl jednu dobu pomalu nepřítel na život a na smrt a vytahoval na něj kompromitující věci z minulosti. Když jsem mu zavolal loni v únoru, tak říkal, že nemá náladu se bavit, protože mu nedávno zemřela manželka. Tak jsem se mu ozval v létě a sešli jsme se. Bavili jsme se o Kellnerovi a on mi říkal, že na něj má dost věcí schovaných v trezoru, ale podíval se na mě a řekl: „Hele, když se Kellner dozvěděl, že má moje žena rakovinu, tak jí okamžitě zaplatil léčbu za několik milionů. Zavolal mi a všechny konflikty šly stranou. Pokecali jsme jako dřív. Když potom manželka zemřela, tak mi zavolal znovu. Pro mě to tímto skončilo, pro mě všechny konflikty smazal.“
(...)
Kellner už sice v minulosti investoval do Novy, ale tehdy se jednalo spíš o investici a o zisk. Ovládneme, předěláme, vyděláme. Teď je to něco jiného. Současný nákup Novy a aktivní vystupování v médiích byly reakce na zásadní proměnu společenského klimatu. Vazby z devadesátek končí a hlásí se o slovo generace, která už věci vidí úplně jinak. V tu chvíli už Kellner nemusel cítit jen potřebu používat politiku své země k hájení svých podnikatelských zájmů, ale taky ji sám aktivně ovlivňovat.


Název: Kellner šel na hranici možného a legálního. Byl tvrdý pragmatik, emoce od byznysu odděloval, říká šéf dozorčí rady PPF
Autor: Eliška Hradilková Bártová, Renata Kalenská
Zdroj: Deník N 14. 4. 2021

EHB/RK: A přesto Kellner do holportu s Milošem Zemanem šel. Znamená to, že to byl opět jeho pragmatismus? Protože řada lidí z Kellnerova okolí mluví o tom, že Zemanem ve skutečnosti pohrdal.
Vojtěch Boháč: Ano, to je ten výraz, který jsem se snažil říct jinými slovy. Prostě by býval byl radši, kdyby v Číně dostal podporu od politika úrovně Angely Merkelové než Zemana.
EHB/RK: Ale on musel dobře vědět, že když jde do takového prostředí, tak jinou podporu než od Zemana nedostane – a přesto do toho šel.
Vojtěch Boháč: Určitě je to jeho výraz pragmatismu. Zeman nesklízí obdiv už nikde. Ale je symbolem a o to jde.

Archiv Čtenářského deníčku Louče zpět na Louč

Nelze podržet v paměti věci minulé... (Kniha Kazatel 1)                   Ale když paměť slábne, web a internet snad mohou pomoci (Milan Šmíd)
CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004): INFORMACE/GLOSY | ČESKÁ TELEVIZE | TV NOVA | TV PRIMA | TV3 | ZÁKONY/LEGISLATIVA | POLITIKA | TISK | AUDIOVIZE | KABELOVÁ TV | TELEKOMUNIKACE | HISTORIE MÉDIÍ | NA OKRAJ DNŮ | ŘEKLI O... | PŘEDNÁŠKY/REFERÁTY
Copyright © Milan Šmíd