Louč 271 - aktuality

Aktuality Louče
271

zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií © Milan Šmíd

Louč se snaží posvítit i na témata, o kterých nepíší www.ceskamedia.cz, www.radiotv.cz, www.britskelisty.cz, www.virtually.cz, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.parabola.cz, www.rozhlas.cz/digital/portal, www.medialne.sk, www.strategie.sk www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.novinky.cz, www.denik.cz news.google.com (česky) a jiní. Inspiraci pak nachází na webových stránkách, jako jsou www.mediar.cz, www.mediaguru.cz, www.digizone.cz, duspiva.blogspot.com, www.mediainfo.cz, www.tyinternety.cz/media, http://blok.rozanek.cz/, i jinde... Odkazy ze světa českých médií Louč vyhledává na www.fekar.cz/media, britská média sleduje přes www.guardian.co.uk/media, německá média přes www.jonet.org, data o francouzských médiích čerpá z www.strategies.fr, informace o evropské žurnalistice získává z www.ejc.nl, etické kodexy hledá přes ethicnet.uta.fi...

NA OKRAJ DNŮ 1.-31.8.2014...

ARCHIV TÉMATA

31.8.2014 Protože každý měsíc by měl mít alespoň jeden záznam "Na okraj dnů," opatřil jsem následující řádky datem 31. srpna, přestože jsem je psal až 1. září.

Srpnový výpadek Louče nezpůsobily dovolené, ale intenzívní práce na analýze pro Parlamentní institut, který by rád znovu připomenul, jak to v zahraničí vypadá s médii veřejné služby. Je to další z řady pokusů objasnit našim poslancům, jak to chodí ve světě. Ten můj první nesl datum říjen 1993, asi zmizel v propadlišti dějin, na Louč jsem ho umístil v roce 2001 v .rtf verzi. Následovala studie „Veřejnoprávní a soukromé televize v některých evropských zemích“ v roce 2004 mapující vztah veřejných a soukromých v Evropě. Před třemi lety, v roce 2011 byl zájem už jen o strukturu a výstupy televizí veřejné služby.
Letos přišel požadavek na podrobné zpracování dvou témat: tím první jsou tzv. mediální rady - jakou mají funkci, jaké pravomoci, jak se volí, jak jsou placeny apod. Tím druhým je zákonné vymezení obsahové náplně médií veřejné služby.
Při psaní tohoto materiálu mě znovu napadlo podobenství o koních, které sice můžete přivést k vodě, ale nemůžete je přinutit, aby se napili. Když přehlédnu archiv Louče, tak ty koně se snažím přivést k vodě patnáct let.

Krizová ohniska ve světě – Blízký Východ, Ukrajina – nejeví tendenci k tomu, že by – přes různá příměří a výměny zajatců - hodlala vyhasnout. V obou oblastech mají česká veřejnoprávní média kvalitní zpravodaje. Mám na mysli Martina Dorazína z ČRo na Ukrajině a Jakuba Szánta na Blízkém východě. Jejich svědectví jsou však jen útržkovitá, celkové přehledy by měly dodávat newsroomy a tištěná média. Jenomže ty – podle mého názoru - na celém světě selhávají, neboť nejsou schopny prodrat se houštinou informací, dezinformací a také ne-informací ke zpravodajství, které by konzumentům médií nabízelo, když ne objektivní, tak alespoň pravdě dosti podobný pohled na události.
Také proto jsem si se zájmem přečetl zážitky Marka Havlíčka, který se na motorce vydal do Doněcka, aby vše viděl na vlastní oči.

Mnoho srpnových mediálních událostí hodných zmínky uniklo pozornosti Louče, neměl jsem čas média systematicky sledovat. Nicméně v otisku mé srpnové paměti zůstávají dva mediální obrazy:
Tím prvním je klečící americký novinář James Foley v oranžovém hábitu těsně před tím, než ho islamistický extremista zavraždí. Rozsáhlá území Syrie a Iráku ovládli stoupenci budování sunitského Islámského státu chalífátu, který možná překreslí mapu, jak ji před sto lety tady narýsovala Sykes-Picotova dohoda. Mladší generaci a zvláště novinářům bych rád doporučil, aby si něco o té dohodě přečetli. Lépe pak pochopí nedůvěru Arabů vůči Západu
Jiný mediální obraz: hlavy polévané kbelíky ledové vody, které mají přinést podporu nemocným amyotrofickou laterální sklerózu neboli ALS. Ten, kdo se polije a veřejně oznámí svůj příspěvek na léčení ALS, vyzývá další tři lidi, aby udělali totéž. Zkrátka jakési letadlo, do kterého nasedlo už nemálo celebrit, ba i politiků. Začalo to v USA koncem července. Na slova "Ice Bucket Challenge" nabízí dnes YouTube přes osm milionů videí. Politého Billa Gatese zhlédlo 19 milionů internetových uživatelů. Slovenského prezidenta Andreje Kisku něco kolem šedesáti tisíc, českého ministra financí Andreje Babiše něco přes dvanáct tisíc..

Polský předseda vlády Donald Tusk (který – pokud je mi známo – si hlavu nepolil) se stane novým stálým předsedou Evropské rady – po Hermanovi van Rompuyovi. Česká média o něm nesprávně informují jako o „prezidentovi EU“, což jest blbost. EU žádného prezidenta nemá. Problém je v tom, že média potřebují zkratku. A jestliže má „šéfka evropské diplomacie,“ či „ministryně zahraničí EU“ (opět nepřesné novinářské zkratky) oficiální titul „High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy and Vice-President of the EC,“ pak se skutečně jen těžko hledá stručné a přesné označení, když jedno z těch přesných zní asi takto: „místopředsedkyně Evropské komise pro zahraniční politiku“. O české eurokomisařce Věře Jourové stále není rozhodnuto.

| nahoru |

| starší aktuality | novější aktuality |