Závěrečné slovo Mikuláše Mináře (na záznamu přenosu od 2:37:00, nebo 46:20 před koncem) však nijak nepřesvědčilo. Výzvy k pohotovosti, plány na další setkávání při významných výročích (21. srpna, 16. listopadu) návod na akci "Kroky k demokracii" 28. září, při níž by se mělo pochodovat či běhat, obecné apely na osobní zodpovědnost a obranu demokracie a závěrečný manifest plný morálních výzev, z nichž vybírám: "zajímej se, informuj se, co se děje na státní, ale i lokální úrovni, ověřuj si zdroje, naslouchej, jak to vidí druzí, respektuj je, vysvětluj, nepřesvědčuj, jednej, hledej co můžeš dělat, co ti vadí změň, tvoř, přijmi svojí odpovědnost, každý má svůj díl odpovědnosti na tom, jak společný prostor vypadá apod."

A tak mi přišlo trochu líto, že pozitivní energie davu, která byla schopna se shromáždit při nejmasovější demonstraci od listopadu 1989, možná přijde vniveč, protože zde chybí někdo, kdo by tuto energii zaměřil nejen k pohodlnému jednorázovému protestu a odmítnutí (demise Babiše, Děkujeme, odejděte), ale také k náročnějšímu a pracnějšímu prosazování realistických politických cílů (např. nabídka plánu B, výzva k aktivnímu angažmá v politických stranách, účasti ve volbách apod.).
Když píšu "realistických", mám na mysli respektování reality politického demokratického systému, v němž stále ještě žijeme, a který - na rozdíl od politického systému předchozího - nám na jedné straně dává šanci vyjádřit svoji nespokojenost na ulicích, ale na druhé straně od nás žádá, abychom respektovali výsledky svobodných voleb, v nichž se dostávají ke slovu i ti, kteří na ulice nechodí.
Když Mikuláš Minář v rozhovoru pro Aktuálně.cz na jedné straně říká: "Pokud by došlo k výměně premiéra, tak by byl splněn náš požadavek. A přesně to by zřejmě demonstrace ukončilo" a pak dodává "Nejsme žádný demonstrační spolek,", pak tím potvrzuje moje podezření, že je sice schopným marketérem a organizátorem veřejných shromáždění pečlivě dbajícím na svojí image skořicové barvy, ale že není tím člověkem, který by hnutí, jež svými akcemi vyvolal, také někam dovedl.

Kmentovu stížnost Ústavní soud sice odmítl, nicméně v nálezu hájí svobodu médií: "Orgány činné v trestním řízení, jako všechny orgány veřejné moci, se musí vyvarovat postupu, který by ohrožoval svobodu slova a právo novináře na ochranu svých zdrojů."
Původní pokuta 20 000 Kč byla "neadekvátní a neproporcionální", což dalo svým způsobem za pravdu Kmentovi, který si stěžoval na šikanózní jednání ze strany ÚZSI.

Média se opět rozdělila. Na jedné straně Respekt se soustřeďuje na motivy Daniela R. a na rozpory ve svědectví Jakla a Daniela R. Na straně druhé MF Dnes dala do titulku Pohádka, říká radní.
Takže teď už můžeme jen tiše doufat, že se přihlásí další svědci, kteří by nám podobně, jako v případě Feriho, sdělili, jak to vlastně bylo.

V polovině května už bylo jasno, že zveřejnění zprávy o auditu se do data konání eurovoleb nedočkáme. Zpráva nakonec dorazila na Ministerstvo financí a na Ministerstvo pro místní rozvoj s datem 29. května

Vše pak začalo v pátek 31. května, kdy Hospodářské noviny ráno v 9:05 a současně také server neovlivni.cz zveřejnily informaci, že Česko by mělo vrátit do Bruselu téměř půl miliardy Kč.
Seznam Zprávy k tématu spustil v 9:45 on-line zpravodajství. V půl druhé zprávu vydala ČTK.
Premiér Babiš na zprávy zareagoval ještě před polednem emotivním projevem ve Sněmovně.

Rád si nechám vysvětlit, kdo první upozornil na originál předběžné zprávy o auditu odkazem na web pro sdílení dokumentů scribd.com a také, kdo ho sem umístil (upload je označen jako "newsroom").

K večeru (20:54) Deník N oznámil, že zprávu má k dispozici a zveřejnil první komentář.
Server info.cz nechtěl zůstat pozadu a také on - podobně jako HN a Deník N - tvrdil (21:26) že jeho zpráva je "exkluzivní". Do soboty se přidávala další média.
Ještě v pátek před půlnocí převedl Michal Bláha na hlidacstatu.cz dokument do textové podoby.

Reakce Andreje Babiše a jeho lidí se neomezila na polední vystoupení ve Sněmovně. Obdivuhodný výkon podala ministryně financí Alena Schillerová, která svoji mantru, že je třeba vyčkat, a teprve pak vše poběží podle zákona, opakovala celý pátek všem médiím. Večer třikrát živě vystoupila v televizi: v Událostech ČT, o půl hodiny později v Televizních novinách TV Nova a ještě po desáté hodině v Událostech komentářích

Ani Andrej Babiš nelenil. Poté, co spěšně opustil v poledne Sněmovnu, poskytl odpoledne rozhovor Janu Pokornému v pořadu "20 minut Radiožurnálu. Další rozhovor vyšel v sobotním vydání deníku Právo. Kromě jiného zde Babiš oznámil: "Pokud budu obžalován, k čemuž není nejmenší důvod, tak platí, že nebudu rezignovat."
Zvláštní komentář by vyžadovaly i Babišovy reakce na sociálních sítích řízené jeho týmem, ať už jde o sdílení podpůrné reakce od paní, která opisovala od jiné paní, a ta zase přebírala oslavné pasáže z Lidovek, nebo o tradiční Čau lidi (Ještě dejchám, i když mi to někteří nepřejou), nebo zveřejnění měsíc starého dopisu od Donalda Trumpa ("v den, kdy do mě kopou, takový dopis potěší").
Společnost Agrofert reagovala včera tiskovou zprávou, v níž se ohrazuje proti dezinterpretacím zprávy EK.