Na můj vkus média jen málo informovala veřejnost o změnách, které se od 1. dubna týkají ukrajinských uprchlíků. Například o novele zákona Lex Ukrajina k němuž už v únoru přibyl paragraf 7g, kterým se upravený institut dočasné ochrany, který vypršel 31. března, prodlužuje o rok.

Ukrajinští občané, kteří chtějí v ČR i nadále pobývat, museli se do 31. března elektronicky zaregistrovat. Ten, kdo se nezaregistroval, ztrácí právo na různé benefity. Novelu v březnu doplnila nařízení vlády 76/2023, 78/2023,a 79/2023, z nichž vyplývá, že příspěvky pro solidární domácnosti skončí za tři měsíce, upravují se pravidla nouzového ubytování a udělení oprávnění k pobytu a jsou v nich ještě další detaily, které by mohly lidi zajímat.

Ministerstvo vnitra po ukončení registrace 4. dubna zveřejnilo aktuální údaje, podle nichž z počtu 504 107 Ukrajinců, kterým byla v ČR udělena od loňského února dočasná ochrana, se jich k 1. dubnu zaregistrovalo 325 742.

Leyenová nejdříve Čínu pochválila za úspěchy posledních let, pak vyslovila obavy z rostoucí síly Číny, které připomněla, že jako stálý člen Rady bezpečnosti nese odpovědnost za dodržování zásad Charty OSN. Poté načrtla základní linie evropské politiky vůči Číně pro budoucí léta, která by měla být realistická, nikoli defenzivní, ale především jednotná - připravena hájit svoje hodnoty a zároveň být "připravena jednat a pracovat s těmi, kteří vidí svět odlišně než my."

Jak se ukázalo, spojení návštěvy reprezentanta EU s návštěvou francouzského prezidenta v Číně nebylo asi šťastným nápadem. Poskytlo šanci Číně demonstrovat a zdůraznit některé názorové rozdíly mezi EU a jejími členskými státy a mezi EU a USA. Macron poskytl novinářům rozhovor, v němž prosazoval svoji teorii "strategické autonomie Evropy" jako třetí světové supervelmoci, tj. Evropa by neměla slepě následovat USA.

Hlavní myšlenky rozhovoru česky shrnula na FB Lucie Sulovská, která sem přidala překlad ještě jiného článku v Politico, jehož titulek začíná slovy: "Vřelé objetí a chladný nezájem."
Zatímco Macronovi se dostalo slavnostního přijetí s vojenskou přehlídkou a střílením děl, Ursulu von der Leyenovou přišel na letiště přivítat jen ministr ekologie. Jednání s Si Ťin-pchinga s Leyenovou bylo kratší a ne tak vstřícné jako to, které vedl Macron. Ovšem snaha Macrona přimět Siho, aby domluvil Putinovi (což byl zřejmě hlavní účel návštěvy), vyšla naprázdno.
Titulek jednoho českého komentáře to shrnul: "U Siho neuspěl, spojence jen naštval."

Když se tentýž den večer Trump vrátil domů na Floridu, ve svém sídle Mar-a-Lago před svými příznivci pronesl projev, který některé velké zpravodajské televize odmítly živě vysílat. MSNBC skončila s přenosem v okamžiku, když zjistila, že Trump přednáší předvolební projev a nikoli informace týkající se událostí dne. CNN ustřihla projev v okamžiku, když se v něm začaly vršit lži a nepravdy o volbách a politických oponentech, které později jako "fact-checking" uváděla na pravou míru. Nicméně kdo měl zájem, mohl přepnout na Fox News a internetové kanály.

Co mě trochu vyděsilo, byla Austova debata o "mediálním měření" v Česku, tj. o výzkumech sledovanosti a konzumace médií a o monitoringu hodnoty a ceny prodaného reklamního prostoru.
Jak jsem z výroků tří expertů pochopil, témata některých médií dnes už neurčují jen redaktoři, editoři, šéfredaktoři, ale výzkumy o převažujícíh náladách ve společnosti. O čem se bude druhý den psát, se často rozhoduje na základě dodaných dat průzkumů o tom, co právě mezi lidem obecným "letí." Vzhledem k tomu, že lid obecný je dnes pod silným vlivem sociálních sítí a řetězových mailů, začarovaný kruh nekvality zpravodajství a médií se tím uzavírá.
Byl to první ředitel BBC John Reith, který zastával názor, že průměrný divák neví, co chce, a pokud ví, co chce, neví, co pro něj dobré, proto je třeba ho vychovávat. Kdysi stála vzdělávací funkce médií na předním místě hned za poskytováním základních a podstatných informací o věcech veřejných.

Jan Pokorný, který poté, co skončil se seriálem "Čekání na prezidenta," 24. března rozjel v Českém rozhlase novou sérii debatních pořadů "Chyba systému" uváděnou sloganem "detektor problémů české společnosti." Do jeho prvního vydání o médiích si Pokorný pozval Václava Moravce, jeho dalšími stálými hosty je pravolevá směs - David Klimeš a Apolena Rychlíková.

O médiích se široce rozhovořili také Jindřich Šídlo a youtuber Kovy jako hosté nového debatního pořadu Michaelův mashup někdejšího rozhlasového redaktora Michaela Rozsypala. Za jeho sledování se bude platit, jeho první díl byl zdarma.

Když vezmu v potaz četné další placené podcasty a záznamy debat rozhovorů, počínaje DVTV Daniely Drtinové a Martina Veselovského, přes Kecy a politika Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose, Insider Michaela Půra a Tomáše Jirsy, Čestmíra Strakatého, přes Spotlight Bartošová/Witowská až k nedávno vzniklým Otázkám Luboše Procházky (bývalý šéf zpravodajství F1), a sleduji počet jejich platících odběratele nepřevyšující trojmístnou cifru, pak se sám sebe ptám: je tohle ještě žurnalistika pro široké publikum, nebo jen infotainment pro členy fanklubů jednotlivých izolovaných mediálních bublin?

I když bych přál Michaelu Rozsypalovi, aby to ze současných šedesáti odběratelů dotáhl jako Čestmír Strakatý na tisícovky odběratelů, jež zajišťují docela slušný zisk, jsem v tomhle ohledu trochu skeptický, také po přečtení jednoho ohlasu na první díl mashupu se Šídlem a Kovym:
"Mám vás rád, ale pořad nuda. Pro mě. (...) Žiju v pohraničí v malém městě a tohle je kabaret pražáků vyprávějící si o svých úspěšných životech, vzájemně se plácajíc po zádech. Trvá to hodinu! Zaplatil bych za kratší a zajímavější verzi. Nedozvěděl jsem se nic, ani nebyla položena otázka, která by nutila protagonisty říct něco, co by se dotýkalo mýho života. Držím pěsti, zatím ale jauvajs."

Již dříve mne překvapilo, že do nabídky Voyo se dostaly některé pořady a seriály veřejnoprávní České televize. Nedávno to v MF Dnes vysvětlovala Mirka Spáčilová: Česká televize je v nouzi a potřebuje peníze, proto prodává práva na vysílání svých pořadů konkurenci. Jak jsem se doslechl, pořady České televize nakoupila nedávno i placená služba Prima Plus. Je tedy jasné, že nějaký "Czechflix", o němž kdysi mluvil ředitel ČT Petr Dvořák skončil v propadlišti dějin.

CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004)

Copyright © Milan Šmíd