To Fico a Orbán jsou jiní borci. Robert Fico si z oslav výročí SNP udělal volební mítink ve Zvolenu. Vláda slavila výročí SNP v Bánské Bystrici. Když jsem sledoval Ficovo vystoupení, dýchl na mě fašismus. Perfektní řečnický výkon, emoce a jednoduchá hesla: dehonestace Ukrajiny a vlády, která je válečným štváčem a rusofobem, brnkání na slovenskou a slovanskou notu, "vážíme si EU, ale nebudeme poslouchat všechny její nesmysly", budeme klást odpor nacismu a fašismu ve všech podobách. Také adorace Gustáva Husáka a na závěr recitace vlastenecké básně Mor ho! a zpěv vlastenecké písně.

A to byla ještě soft verze dalších vystoupení, které Fico přednesl na jiném předvolebním shromáždění strany SMER ("Svoboda přišla z Východu, vojna přichází vždy od Západu"), nebo které ve Zvolenu pronesl místopředseda SMERu Luboš Bláha:
"Naši dědové porazili hnědý fašismus, ale fašismus se vrací, oblékl si duhové barvy, růžové barvy, dneska tu máme liberální fašismus, který musíme porazit. Žijeme v zemi, kde prezidentka republiky Čaputová používá nacistický banderovský pozdrav Sláva Ukrajině. Hanba! (...) Tehdy nás okupovali Němci, dnes nás okupují Američani... atd."

Naštěstí pro nás Okamura svým populismem nesahá ani po kolena Viktoru Orbánovi, který dal nahlédnout minulý týden do svého myšlenkového světa americkému moderátorovi vyhozenému ze stanice Fox News Tuckeru Carlsonovi. V rozhovoru vedeném v angličtině si v jednom místě Orbán notoval se slovenskými extrémisty, když prohlásil: "liberální znamenalo původně svobodu, dnes být liberální znamená být nepřítelem svobody."
Vedle odkazů na tisíciletou historii maďarského národa, který nemá v Evropě žádného příbuzného, a kromě návodů, jak ukončit válku na Ukrajině (USA to prý může zařídit okamžitě), mne zaujaly perly typu: "Trump je mužem, který může zachránit západní svět a možná globálně i lidstvo... Trump měl nejlepší zahraniční politiku, nezačal žádnou válku, s každým jednal."
Nebyl jsem jediný, kdo si Fica a Orbána všiml. Luděk Staněk je komentoval slovy: "Horní a Dolní Uhry k sobě konečně zase našly cestu."

Naštěstí leccos lze vystopovat i bez Newtonu s adresou archive.org/web/. Zde jsou výsledky: Na obranu spoluobčanů v Okamurových uvozovkách dne 28 srpna vystoupil Jan Cemper na webu manipulátoři, když napsal, že "Podle všeho se však jedná o photoshop, když číslo 9 tam před ostatní číslice někdo dopsal." O den později Cemperovu informaci (získanou z anonymního facebookového účtu alf board - mezitím smazáno) převyprávěl server Romea.cz. O dva dny později Cemperovu argumentaci převzala MF Dnes v článku "Okamura sdílel falešnou složenku na stotisícové dávky. To správci, hájí se."

Novináři ze Seznamu zprávy Petr Švihel, Jaroslav Gavenda se však nespokojili - jak se stalo bohužel v českých médiích tradicí a zvykem - s citacemi jiných zdrojů a adresátku složenky vyhledali. Zjistili a včera odpoledne zveřejnili že složenka je pravá, neboť dotyčná pečuje o devět dětí, z toho tři má v placené pěstounské péči, a že výše dávek pokrývala dva měsíce. Fact-checkingovému serveru DemagogCZ se tak vyplatila opatrnost, když nepodlehl stádnosti sociálních sítí a photoshopové zfalšování složenky dříve nepotvrdil.

Jan Cemper se omluvil a na stejném URL https://manipulatori.cz/slozenka-na-96-419-kc-jde-o-photoshop/ uvedl věci na pravou míru. To server idnes.cz se s žádnou omluvou nepáral. Včera večer na stejné adrese "https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/tomio-okamura-hoax-urad-prace-socialni-davky.A230830_111906_domaci_prch" prostě jen změnil titulek na: "Okamura sdílel složenku na dávky za sto tisíc. Ukázalo se, že je pravá" a celý text předělal. Totéž provedla Romea.cz, která v novém titulku svým čtenářům alespoň sdělila, že jde o aktualizaci.

Celý případ měl dohru, kterou dnes popsal opět server Seznam zprávy v článku "Jsem vyděšená a terčem nenávisti, píše žena Okamurovi po zveřejnění dávek." V dopise Tomio Okamurovi Paní Balážová kromě jiného napsala: "Nevím, co jsem provedla, že jsem vyvolala tolik nenávisti, ale žádám Vás, abyste dále nezmiňoval mé příjmy, ani jiné informace o mé osobě. Domnívám se, že mám právo na soukromí tak jako každý jiný člověk." A jak reagoval Okamura? Složenku na svém twitterovém účtu opět zveřejnil, aniž se snažil vymazat jméno paní Balážové, jak to udělala ostatní média, když o případu informovala.

| nahoru |

24. 8. 2023

Událost číslo jedna těchto dnů: smrt "rebela" Jevgenije Prigožina, který zahynul včera při letecké katastrofě. Soukromé letadlo Embraer Legacy letělo z Moskvy do Petrohradu. Kromě tří členů posádky bylo na palubě sedm pasažérů ze společnosti Wagner. Kromě Prigožina prý také vojenský velitel a zakladatel Wagnerovců Dmitrij Utkin.
Po 24 hodinách mlčení vystoupil prezident Putin s prohlášením, v němž vyslovil pozůstalým soustrast a ocenil účast Prigožina ve válce s Ukrajinou. Zaujala mě Putinova věta: "Právě včera jsem se dozvěděl, že se vrátil z Afriky a setkal se tady s některými oficiálními představiteli." Rád bych věděl, kteří to byli.

x x x

Jako každý rok, také letos se před budovou Českého rozhlasu v Praze vzpomínalo na přepadení a okupaci Československa v srpnu 1968. Večerní zprávy z tohoto místa na ČT24 komentoval Jakub Železný, který před dvěma měsíci vyzval prezidenta, aby "zvažoval, jak bude uctívat památku obětí okupace" vzhledem ke své předlistopadové armádní minulosti.

Prezident Petr Pavel to vyřešil takto: "Mně samotnému bylo v době událostí Pražského jara necelých sedm let. Když jsem se poprvé dozvěděl o invazi spojenců, tak to bylo v době, kdy jsem trávil prázdniny u babičky.
To jediné, co jsem z toho měl, byl zmatek, protože babička ráno seděla u rozhlasu a říkala mně, že nás přepadli Rusové a já jsem jako malý kluk, kterému vštěpovali, že Rusové nás osvobodili, najednou nechápal, jak nás mohli potom, co nás osvobodili, přepadnout.
Babička mi tehdy řekla, že to možná jednou pochopím, a trvalo to dlouho."

K výročí 21. srpna 1968 jsem sepsal vzpomínku vztahující se k práci novinářů, jejichž kvalita často závisí na kvalitě jejich zdrojů.

x x x

Ještě 2. srpna se zdálo, že se prezidentovi podaří doplnit Ústavní soud o tři další soudce, kterými měli být Kateřina Ronovská, Veronika Křestanová a Robert Fremr. A to přes rozruch, který vyvolal 26. července článek, v němž Jan Urban připoměl Fremrovu účast na zpolitizovaném procesu z roku 1988 v případu kauza Olšanské hřbitovy. Následovaly další informace a emotivní komentáře a také schůzka Fremra s prezidentem, po níž si Fremr částečně posypal hlavu popelem.

Nicméně ve středu 2. srpna prezident Pavel představil Senátu všechny tři kandidáty. Svoji minulost a pochybení zde vysvětloval i Fremr (viz stenozáznamy). Senátoři nakonec jmenování Roberta Fremra schválili, jenomže pak podle vzoru ptáků, kteří - jak uvádí Rupnick - kráčí vpřed s očima vzadu, se vynořily další Fremrovy -z dnešního hlediska politické - rozsudky. Prezident jmenování Fremra odložil a Fremr to po nepříliš přesvědčivém vystoupení 10. srpna v Interview ČT24 vzdal.

Málokdo zpochybňuje soudcovské kvality polistopadového trestního soudce Roberta Fremra a jeho brilantní mezinárodní kariéru. Například prezident Soudcovské unie Libor Vávra o něm prohlásil: "Střední a východní Evropa nemá slavnějšího soudce, než je Robert Frremr. Nikomu z postsocialistických zemí se nepovedlo, aby ho zvolilo Valné shromáždění OSN. Stála proti němu spousta kandidátů z bohatých, mocných zemí, přesto dokázal uspět."

Jenomže co naplat. Od ústavních soudců se očekává nejen profese, ale také politická integrita. Nepochybuji, že Fremr byl před listopadem 89 stejně dobrým soudcem jako dnes, bohužel ve špatné době se špatnými pravidly. Svůj názor na vzniklou situaci jsem hned na začátku komentoval na Twitteru: "Radši se nechám operovat MUDr Sovou (Fremr) než MUDr Cvachem (Marvanová)."

x x x

Ve čtvrtek 17. srpna v 11.40 ministr spravedlnosti Pavel Blažek vyslal do světa tweet s tímto zněním: "Včera jsem se ve večerních hodinách bez předchozí domluvy nacházel poblíž mého pražského bydliště ve stejné restauraci jako Martin Nejedlý s rodinou a jeho známými, které jsem neznal. Vzhledem k nevídané bouřce, v jejímž průběhu nebylo možné restauraci opustit, jsem si přisedl k jejich stolu. Po čase se objevili redaktoři Seznam zprávy Jelínková a Valášek a snažili se zjišťovat, co dělám v jedné restauraci s panem Nejedlým. (...) Sděluji to proto, že chci předejít jakýmkoliv konspirativním smyšlenkám."

Blažek tím chtěl předejít spekulacím o svém setkání s politicky problematickým lobbyistou, což se mu příliš nepovedlo, protože krátce nato v Deníku N se objevuje v Deníku N (Adéla Jelínková + Lukáš Valášek) článek s titulkem "Ministra prý zahnala bouřka do hospody za Nejedlým, seděli tam pět hodin".

Vznikla politická aféra, jejíž nafouklý rozměr co do množství názorů a komentářů dost dobře nechápu. Ano, Martin Nejedlý je svou minulostí a vazbami na ruskou scénu problematickou osobou, ale že by si Pavel Blažek nemohl popovídat s Nejedlým, s nímž se zná delší dobu, jenom proto, že dotyčný byl za Zemanovy éry šedou eminencí české politiky?

Když chtěl Pavel Blažek vysvětlit své konání narychlo svolané demonstraci Milionu chvilek pro demokracii, nepustili ho ke slovu, příležitost vysvětlovat však dostal v Interview ČT24 s Danielem Takáčem.

x x x

Neměla by být zapomenuta také nedělní Partie Terezie Tománkové na Primě 20. srpna, kde se ostře střetli ministr vnitra Vít Rakušan s předsedou hnutí SPD Tomio Okamurou, který zde předvedl modelovou ukázku primitivní protiukrajinské a protimigrační demagogie, na což Rakušan reagoval slovy: "Tak čím tady strašíme. Jakým ukrajinským nebezpečím tady strašíme. A to je to, co já vám vyčítám, pane Okamuro, ty svoje výňatky z nejrůznějších statistik, ten váš křik a poukazování na jednu skupinu obyvatel, víte, k čemu zase může vést, může vést k tomu, že lidé proti té skupině použijí nějaké násilí a tu zodpovědnost nesete vy, vaše politika, vaše nenávist."
Některé komentáře označily Okamurovo vystoupení v Partii za politické dno.

x x x

Někdy kolem 7. srpna se rozhořel lesní požár na havajském ostrově Maui, který v několika dnech - kvůli dlouhotrvajícímu suchu a také kvůli větru od hurikánu Dora - sežehl velkou část ostrova včetně města Lahaina. Ve světových médiích to byl požár číslo jedna, před kterým ustoupily do pozadí jiné podobné katastrofy v Kanadě, na ostrově Tenerife, v Řecku nebo Francii. Počet nezvěstných, kteří pravděpodobně zahynuli v ohňovém pekle, je několik stovek.
Po deštivém přelomu července a srpna také u nás opět udeřila vedra trvající do dnešních dnů.

x x x

Dnes měl církevní pohřeb publicista a hudební kritik Jiří Černý (+87). Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním kdysi setkal (přes "Zuba" Josefa Vlčka). Později mne překvapilo, že ve svém fejetonovém vzpomínání na školu Na Smetance mne uvedl jako jednoho z absolventů, když zanedbal - nebo zapomněl - na mnohem známější osoby, které školu Na Smetance navštěvovaly.

| nahoru |

---

| starší aktuality | novější aktuality |

---

CHRONOLOGICKÝ ARCHIV | TEMATICKÝ ARCHIV (do roku 2004)

Copyright © Milan Šmíd